Věděli jste, že uplynulo 80 let od konce 2. světové války?
Pojďme se společně nahlédnout do nelehkého osudu tehdejšího závodu „Josef Bartoš a spol., strojírna a slévárna v Hedvikově“.Jak se válka dotkla zaměstnanců a výroby?
1936 – 1938
Rok 1936 přinesl mj. zakázky pro československou armádu – plynové masky a součástky munice. Ovšem v roce 1938 se kvůli tragickým mnichovským událostem výroba přeorientovala na zakázky civilní.
1938 – 1940
Závod vyvíjel opravdu veliké úsilí, aby se uplatnil na zahraničních trzích. Plánem pana Bartoše bylo vyvážet instalační, koupelnové, odpadní, parní, topné a vodovodní armatury, ústřední topení, strojky pro domácnost, ale i různé pracovní nářadí – lopaty, motyky, sekery apod.
Nacisté však měli se závodem zcela jiný záměr. Ředitel největší německé tlakové slévárny MAHL zařadil podnik mezi tlakové slévárny Říše. Vznikla nová výrobní hala vybavená výkonnými lisy a firmě Bartoš byly přidělovány zakázky na nejobtížnější odlitky.
1942 – 1945
V roce 1942 byla postavena největší obráběcí hala a byly přistavěny kanceláře. Byla zavedena výroba odlitků z elektronu, které byly určeny pro vojenské radiotechnické přístroje. Dále se vyráběly součástky střeliva (dna a pláště pro dělostřelecké náboje, pojistné špičky pro protiletadlové střely a další) či kompresory P.
Významná osobnost
Ing. Miroslav Roháček byl český vlastenec a zároveň zaměstnanec závodu „Josef Bartoš a spol., strojírna a slévárna v Hedvikově“, kterého dne 18. února 1945 umučili nacisté v koncentračním táboře Terezín. Tuto tragickou událost nám připomíná pamětní deska na administrativní budově naší společnosti.
A co se stalo se závodem po válce
To se dočtete zde.
